Historie

Je dobře si připomenout, že na začátku Meruzalky nebylo NIC.

Jen obrovská touha vybudovat školku a později i školu pro naše děti a děti rodičů podobně smýšlejících za přijatelnou cenu.

Eliška Vondráčková spolu s jejím manželem a Janou Kelisovou využili možnost zprovoznit školku v Jihlavě v areálu bývalé Tesly. Zřizovatelem byla firma, která tento areál vlastní a mateřská škola zapadala do jejich koncepce o využití celého komplexu.

Rok a půl jsme pracovali v projektu na vzdělávání učitelů, vyráběli pomůcky, zajišťovali další vzdělávání a hledali další pedagogy do týmu. (Tou dobou také probíhala rodinná "školka" v Kamenné, kde jsme začali spolupracovat s Jitkou Zetkovou.)

Zároveň se k nám přidala Petra Antonů, která už měla zkušenosti se založením lesní školky.

Začali jsme pro naši školu hledat učitele a jako první jsme vybrali Štěpánku Maryškovou, mimo jiné proto, že měla ředitelské zkušenosti. Štěpánka vypracovala ŠVP, Zdeňka Těsnohlídková udělala korektury, Rosťa Šlechta obíhal úřady, Michal Brož počítal rozpočty, Honza Šedo se postaral o web a založení Spolku montessori Jihlava, Lenka Mikletičová propagaci, Radka Švaříčková měla na starosti organizaci konferencí, Petra Antonů organizaci, další rodiče nám pomáhali s pomůckami. První pomůcky vznikaly z peněz za konferenci a toho, co jsme měli doma.

Jako další učitelku jsme vybrali Janu Procházkovou. Byli jsme nadšení s jakým klidem, vlídností a zároveň pevně vede děti. Měli jsme zajištěné hlavní učitele a začali nabízet školu i veřejnosti. Velmi nás těšilo, že jsou i další podobní nadšenci. Společná výroba pomůcek nám pomohla se vzájemně poznat, i když se pomůcky pro celou školu zatím vešly do pár krabic od paprik.

Sháněli jsme vybavení školy, mnozí z Vás nám pomáhali, pan Paštyka s panem Kozubíkem brousili lavice, pan Dohnal montoval police, Kličkovi poskytli mimořádný dar na zařízení a vybavení školy, nemůžeme Vás jmenovat všechny, ale velmi jste nám pomohli. Zažádali jsme o jednorázovou dotaci na město, sháněli peníze, poptávali originální pomůcky se slevou.

Mezitím Štěpánka požádala Janu Procházkovou, zda by mohla být ředitelkou, protože kvůli práci v naší škole začala dělat pěstounku na přechodnou dobu, aby se finančně zajistila, ale zároveň nevěděla, kdy jí jaké dítě přidělí. Jana by raději učila děti, ale viděla, že tato volba je nezbytná a velmi zodpovědně se ujala svého úkolu. Studovala legislativu, sháněla lidi a tak mohl první rok školy, kdy jsme pobírali jen 60% normativu na žáka, proběhnout. Aby se vyšlo s financemi, učitelé byli často placeni za poloviční úvazek a pracovali za víc než celý.

Celé úsilí se zúročilo, když nás první roky navštívila školní inspekce a velmi si naši školu chválila. Tolik chvály, jsem v životě ještě neslyšela a lví podíl na tom měly nejen učitelky, ale i Jana Procházková, která měla v pořádku všechny důležité dokumenty. Inspekci se líbilo, jak děti pracují, jaký je k nim individuální přístup, jaké mají sebehodnocení atd. (zprávu jsem Vám po proběhlé inspekci posílala). Jediné dvě věci, které nám vytkli, byly, že nemáme školskou radu a děti mají málo pohybu - rozumějte - není vlastní tělocvična. Díky tomu jsme v dalších letech dosáhli na 100% normativ pro soukromé školy.

Další školní rok byly přijaty děti, ale něco se změnilo. Škola je v krásných prostorách, police jsou na první pohled plné pomůcek, učitelé jsou a nějak postupně zmizelo to prvotní nadšení a pomalu začíná převažovat hledání chyb nad radostí z vykonané práce a pokroku. Učitelé jsou enormně zatížení, napětí vzrůstá mezi nimi, rodiči i dětmi. Nepopírám, že je třeba na naší škole pracovat a je stále co vylepšovat. Vy všichni jste naše škola a my jsme vděčné, že jste s námi, protože Vy všichni jste nám pomohli v tom, rozjet tuto školu, už tím, že jste nám svěřili své děti.

Jana Kelisová a Jitka Zetková 

 

Tuto stránku upravuje JanaK - poslední aktualizace 8.8.2016 

 

Menu

Napište nám

RYCHLÁ NAVIGACE:

ŠKOLKA

meruzalka.jpg

VZDĚLÁNÍ